Přeskočit na obsah

Brno : Masarykova Univerzita, Kooperativní učení, kooperativní vyučování.

  • Бринкерхофф не знал, что на это ответить.
  • Clenove rozmery za 23 let
  • Výukové metody tradičního vyučování

Aktivizující výukové metody uplatňuje učitel ve vzdělávání při učení žáků, kdy žák aktivně, vědomě a uvědoměle třídí data, zařazuje je do poznatkových struktur; analyzuje, srovnává a hodnotí informace, učí se samostatnosti a tvořivosti, rozvíjí svoji osobnost. Charakter metody určuje sledovaný cíl, ale též další okolnosti, které cestu k cíli podmiňují a Jak zvysit clena staroveke metody, zejména však subjekt, který za cílem jde a hledá optimální postupy k jeho dosažení.

Jak zvysit clena staroveke metody

V případě výchovně-vzdělávacího procesu je to učitel spolu se žáky, kteří v úzké kooperaci usilují o edukační cíle, kdy si žák má osvojit základy kulturního dědictví lidstva, nezbytné poznatky a hodnoty. Podvojný subjekt této cesty, tj.

Charakter vztahu učitel — žák nabývá v průběhu výchovně-vzdělávacího procesu různých forem, vždy však je nutno počítat s aktivním nasazením žáka, o jehož rozvoj ve veškeré edukaci jde. Z tohoto vyplývá i pojetí metody ve výuce i ve výchově. Výukovou metodu lze proto vymezit jako uspořádaný systém vyučovací činnosti učitele a učebních aktivit žáků směřujících k dosažení výchovně-vzdělávacích cílů J.

Maňák, Termín výuková metoda je nutno odlišit od pojmu vyučovací metoda označující výukové aktivity učitele spojené s jeho osobitým pracovním stylem i od pojmu učební metoda, který je vyhrazen pro osvojovací postupy žáka. Terminologii blízkých a vzájemně souvisejících fenoménů doplňuje termín strategie učení, který postihuje posloupnost činností sledujících vytyčené cíle. Uvedené i další neuvedené termíny mají naznačit složitost aktivit učitele a žáků ve výuce a vést k hlubšímu pochopení podstaty výukových metod.

Snaha o přesné terminologické pojmenování edukačních jevů Jak zvysit clena staroveke metody též snahu o zvědečťování pedagogiky zpřesňováním jejího výraziva. Pro plné pochopení a optimální nasazení metody je nutno zdůraznit, že výuková metoda je součástí systému — výuky, v němž dalšími prvky kromě učitele a žáka jsou: cíl výuky, osvojovaný obsah a didaktické prostředky zahrnující použité pomůcky a materiál.

Tento otevřený dynamický systém se realizuje v určitém prostředí skupina, třída, škola a v širším okolí komunita, státní útvar a představuje složitý vzájemně propojený Jak zvysit clena staroveke metody s četnými vazbami a Jak lecit zvysene cleny ovlivňováním. Zvlášť důležitá vazba v tomto systému existuje mezi metodou a sledovaným cílem, konkretizovaným osvojovaným obsahem, učivem.

Aktivizující výukové metody

Tato vazba ovlivňuje samu podstatu metody, následně volbu metody i její realizaci a tvoří základ interakce a komunikace mezi učitelem a žákem. Systémový přístup k výukové metodě učiteli umožňuje respektovat determinovanost metody na konkrétní situaci a vyzbrojuje ho metodickým nástrojem, který respektuje složitost edukačního procesu. Instrumentárium výukových metod je velmi rozsáhlé, existuje celá řada pokusů o jeho přehledné uspořádání, klasifikaci. Obtížné je zejména odlišit výukovou metodu od vazeb s organizačními formami a didaktickými prostředky výuky.

Podnětným pokusem je třídění výukových metod na metody klasické, aktivizující a komplexní J. Maňák, V. Švec,ovšem vhodných řešení je víc. Učitel by měl mít dobrý přehled o výukových metodách proto, aby nezůstal ve své praxi jen u několika jemu nejvíc vyhovujících proto, aby neustrnul ve stereotypu nebo aby neupadl do metodikaření.

Jak zvysit clena staroveke metody

Je třeba se vyvarovat i módních vln, kdy jedna metoda, byť při správné aplikaci velmi úspěšná, se stává brzdou a zátěží, je-li použita neadekvátně. Tradiční kánon výukových metod se vytvářel po celou dobu institucionálního vzdělávání, jeho kořeny sahají do začátků lidské civilizace. Soubor metod byl průběžně obohacován a inovován, mnohé postupy se osvědčily a používají se do dneška, ale také byl v mnoha ohledech petrifikován a stával se překážkou dalšího pokroku.

Tradičním výukovým metodám, spojovaným s herbartismem, se vytýkala direktivnost, nerespektování aktivity a samostatnosti žáků, transmisivní charakter výuky apod. Z odporu k zastaralé a další rozvoj brzdící tradici se hledaly nové přístupy stavějící do popředí aktivitu žáka, označující se jako alternativní nebo inovativní.

Na základě nové koncepce edukačního procesu postupně vykrystalizovaly metody označované jako aktivizující.

Толпа стала еще плотнее, а улица шире. Они двигались уже не по узкому боковому притоку, а по главному руслу. Когда улица сделала поворот, Беккер вдруг увидел прямо перед собой собор и вздымающуюся ввысь Гиральду.

Jak vyjadřuje označení těchto metod, důraz se klade na bezprostřední účast žáků na výukovém procesu, na jejich angažované zapojení do výukových aktivit, na vlastní učební Jak zvysit clena staroveke metody, na myšlení, na řešení problémů. Aktivizující metody přinášejí nový pohled na pozici žáka ve výuce, jejíž podstata je v individuálním přístupu žáka k učení. To však neznamená, že výuka se mění v samoučení, že učitel zcela ustupuje do pozadí. Jak jsme již naznačili, nové pojetí spočívá v systémové koncepci edukačního procesu, v němž každý prvek systému má svou nezastupitelnou úlohu, kterou naplňuje i při aktivizujících metodách také učitel.

Jak zvysit clena staroveke metody

Jeho funkce jako rádce, průvodce je velmi obtížná a náročná, protože sice řídí a pomáhá, ale vlastního cíle dosahuje žák.

Místo aktivizujících výukových metod ve škole Vynikající učitelé vždy se spoluprací žáků v určité míře počítali, i když obecně tomu tak nebylo a není dosud. Do popředí zájmu se dostaly až v období reformní pedagogiky na začátku Představitelů reformní pedagogiky je celá řada, uveďme aspoň významného německého protagonistu tohoto hnutí H. V dnešní době zažívají aktivizující metody svou renesanci, a to nejen z důvodů pedagogických a psychologických, ale zejména společnostních.

Moderní společnost bývá označována jako společnost vědění, znalostní, informační, jejímž výrazným znakem je obrovský nárůst informací, v níž informace, znalosti jsou hlavní hnací silou jejího rozvoje. Tuto záplavu informací si však žák již nemůže tímto způsobem osvojit, protože se stávají balastem, který nemá žádné využití, jen žáky přetěžuje a znechucuje.

Je naprosto nezbytné hledat nové cesty, vést žáka k aktivitě, pomáhat mu informace třídit a využívat. V této souvislosti se hovoří o potřebě nové kultury vyučování a učení. V nové orientaci školní práce se dostávají ke slovu aktivizující metody, neboť se již v minulosti osvědčily při překonávání herbartismu.

Jak zvysit clena staroveke metody

Východiskem tohoto obratu výchovně-vzdělávací práce školy se stává žák a jeho aktivní postoj k učení. Aktivitou žáků se rozumí zvýšená, intenzivní činnost, a to jednak na základě vnitřních sklonů, spontánních zájmů, emocionálních pohnutek a životních potřeb, jednak na základě uvědomělého úsilí J.

Ovšem žákovská aktivita má mnoho podob, je to např. V edukačním procesu se negativně projevuje aktivita zdánlivá, předstíraná, poněvadž je formální a lživá. Protikladem aktivity je pasivita žáků, která zrcadlí nezájem žáků a je taktéž brzdou edukačního úsilí. Čápuvádí čtyři aspekty charakterizující osobnost z hlediska jejích projevů, a to aspekt temperamentový, motivační, operační a kognitivní, které se v různé míře podílejí na postojích a činnosti osobnosti.

Jak zvysit clena staroveke metody

Ve zrání a rozvoji osobnosti dochází také k jejímu osamostatňování a zvýrazňování zaměřenosti a cílevědomosti. Podle narůstajícího stupně osamostatňování a profilování jedince lze rozlišit aktivitu vynucenou, navozenou, nezávislou a angažovanou J. Tento proces by měl učitel průběžně diagnostikovat a posilovat ty typy a rysy aktivity, které vycházejí ze zaměření osobnosti žáka. Aktivita žáků sama o sobě není cílem edukace, poněvadž by mohlo jít jen o aktivitu vnější nebo zdánlivou, která nepřispívá k dosažení vyššího stupně osobnostního rozvoje.

Aktivizace žáků v edukačním procesu znamená zaměření na rozvoj osobnosti, na růst kompetencí, na dosahování stále vyššího obzoru. Aktivita není finálním výsledkem edukace, ale prostředkem k trvalému růstu a nezbytným procesem zdokonalování osobnosti.

Poukázali jsme na to, že aktivita se přetváří v samostatnou práci, kdy žák, sice pod dohledem učitele, ale postupně víc bez cizí pomoci zvládá výchovně-vzdělávací situace s cílem relativně úplného osvobození od přímého vedení a ovlivňování. Aktivita se tak stává nezbytnou podmínkou osobnostního rozvoje, edukačním faktorem, který tvoří základ a východisko všech životních projevů. Dalším stupněm rozvoje osobnosti jsou její tvořivé aktivity.

Tvořivost se chápe jako vlastnost člověka projevující se seberealizací při vzniku něčeho nového, a to jak z objektivního, tak též subjektivního hlediska.

Text seznamuje čtenáře s výukovými metodami, popisuje ty výukové metody, které mohou nalézt uplatnění ve výuce na ZŠ a SŠ. Do skupiny klasických výukových metod řadíme metody, které jsou součástí tzv. Metody slovní: 1 monologické metody vysvětlování, výklad, přednáška, popis, vyprávění ; 2 dialogické metody rozhovor, dialog, diskuze ; 3 metody písemných prací písemná cvičení, kompozice, … ; 4 metody práce s učebnicí, knihou, textovým materiálem. Metody názorně-demonstrační 1 pozorování předmětů a jevů; 2 předvádění předmětů, činností, pokusů, modelů ; 3 demonstrace statických obrazů.

Tvořivá činnost má ovšem různé zaměření a rozdílnou úroveň vzhledem k věku, vybavení a zaměření individua. Tvořivý akt je velmi složitý jev zahrnující četné aspekty, avšak patří k základním projevům člověka a z tohoto pohledu jde o subjektivní tvořivost, která nemusí mít odezvu ve společnosti.

Tvořivost lze do značné míry rozvíjet a ovlivňovat, poněvadž souvisí s úrovní poznávání, divergentního myšlení, flexibility, fantazie atd. Tímto směrem by měla působit každá edukace, výuka, i když ne všichni žáci dosáhnou vrcholných výkonů, nemluvě o objektivních, společensky oceňovaných výsledcích.

Aktivita žáků zaměřená na rozvoj jejich potencí je nezbytné východisko i cesta v relaci aktivita — samostatnost — tvořivost. Aktivizační metody nabízejí žákům příležitost postupovat tímto směrem, tedy přesněji a celistvě vnímat, poznávat a prožívat působící podněty, ostřit svůj postřeh a myšlení, úspěšně řešit problémy, věcně a úspěšně komunikovat a jednat atd. Optimálně zapojovat žáky do aktivní účasti ve výuce je ovšem pro učitele náročné, protože aktivitu nelze vyvolat direktivními zásahy a pokyny, ale je třeba hledat možnosti, jak žáky podněcovat, inspirovat, motivovat a citlivě usměrňovat k hledání jejich vlastní cesty žádoucím směrem.

Vhodným řešením se proto jeví využít i všech osvědčených metod a postupů a propojovat je s metodami aktivizujícími. Je třeba také počítat s tím, že i aktivizující metody mají své limity a úskalí, neměly by vést k nezávaznému hraní nebo k planému pokusnictví, jak se obávají někteří kritici. Hledání nového stylu práce školy však nelze odkládat, neboť společnost vědění se může plně projevit až při spoluúčasti jejích členů.

Škola se může, i prostřednictvím aktivizujících metod, stát v této společnosti vzdělávacím a kulturním centrem společenské komunity a proměnit se ve výchovně-vzdělávací zařízení s celodenním provozem. Přehled Velikosti adolescence výukových metod Aktivizujících metod, postupů a jejich variant je velké množství, zejména též v podnikovém Jak zvysit clena staroveke metody a ve vzdělávání dospělých.

Soustředíme se proto jen na metody, které se prosadily ve školní výuce, ale ani v tomto zúženém pohledu je nelze vyčerpat. Navíc v konkrétním výchovně-vzdělávacím procesu stále vznikají variace základních metod a jejich obměny, takže jejich počet narůstá.

Z tohoto důvodu rezignujeme na jejich vyčerpávající klasifikaci, ale seřadíme je do několika skupin na základě jejich příbuznosti.

Výukové metody tradičního vyučování

Pro snadnější orientaci a hlubší studium připojujeme seznam publikací, v nichž lze najít další poučení a inspiraci. Předstupněm rozvinuté diskuse jsou různé typy rozhovoru, které jsou často též prostředkem aktivizace žáků. Ovšem kromě heuristického rozhovoru se ve škole často používá otázková metoda, která mnohdy ustrnula v mechanické otázky a stereotypní odpovědi a je spíš brzdou aktivity. Naproti tomu aktivizující náboj s sebou nese sokratický rozhovor, který zacílenými otázkami provokuje k myšlení a k zaujetí stanoviska.

Od direktivně vedeného rozhovoru se podstatně odlišuje diskuse, a to jednak svou skupinovou formou, jednak střídáním otázek a odpovědí a vzájemnou polemikou všech účastníků, takže každý člen diskusní skupiny má příležitost aktivně se na vyvozování závěrů podílet.

Diskuse vyžaduje angažovanost, proto má silný aktivizující potenciál, ale vyžaduje též určitou vyzrálost účastníků, neboť klade nároky na formulaci myšlenek, na Jak zvysit clena staroveke metody odlišných názorů, soustředěnost na téma, na ukázněnost v projevu atd.

Je zajisté plně účinná až u vyspělejších žáků, ale je možno se učit diskutovat, vyslovovat a obhajovat své názory a formulovat myšlenky i na základní škole. Je realizovatelná i v malých skupinkách, a to i na základní škole, při vhodném učivu umožňuje diferenciaci žáků, vede k hlubšímu pochopení souvislostí, posiluje spolupráci atd.

  1. Ступеньки оказались очень скользкими, влажными из-за конденсации пара.

Vhodným nácvikem může být tzv. Diskusi je možno realizovat v různých variantách, rozšíření jejích jednoduchých obměn je velmi žádoucí, protože demokratická výměna názorů je v demokracii nezbytná. Uvedeme některé osvědčené diskusní techniky, které v jednoduché formě jsou použitelné i na základní škole.

Jak zrychlit PC (2021 - tutoriál)

Častým případem výměny názorů je debata. Je vymezována jako formalizovaný způsob vedení sporu, kdy jednotlivci nebo skupiny diskutují s cílem dosáhnout příznivého rozhodnutí.

Aktivizující výukové metody

Debata může být soutěžní, partnerská aj. Další variantou diskuse jsou disputace, kolokvium, polemika, hádka aj.

Jak zvysit clena staroveke metody

S pecifickou formou diskuse je tzv. Spočívá v tom, že po společném seznámení s tématem se o něm diskutuje, a to nejdříve ve dvojicích, které se následně spojují ve čtveřice a dále ve větší skupiny až do situace, kdy se do diskuse zapojí všichni účastníci. Uveďme ještě aspoň tzv.